Jak překonat následky nevěry
1) Nejprve si musí oba partneři připustit existenci negativních emocí jako smutek, strach, otřesené sebevědomí a pokusit se je zpracovat. To většinou potřebuje určitý čas a nemá smysl na partnera naléhat.
2) Pokud chtějí oba partneři vztah zachránit, tak musí o to bojovat. Bojovat znamená mluvit spolu! Je to důležité i přesto, že rozhovory mohou zraňovat a odkrývat mnohé, co by raději zůstalo potlačeno. Avšak pouze tímto způsobem se mohou partneři opět sblížit a vztah nově vybudovat.
3) Třetí krok je nejtěžší, protože v něm jde o opětovné získání důvěry. Příslib věrnosti má v tomto případě velký význam. Pomáhá, když si partneři vytvoří pravidla, která mohou pomoci zabránit budoucímu narušení důvěry.
Krize může paradoxně být v některých případech šancí pro budoucí zkvalitnění vztahu. Nevěra často ukazuje na nějaký dlouhodobý neřešený partnerský problém. Otevřená komunikace pomáhá odkrýt potlačované frustrace a otevírá cestu k nápravě.
Komentáře
ALE!!! Jen proto, že je ženská sama a chlap vydělává, jí neopravňuje, rozdávat si to někde jinde. Já bych ten žaludek neměla, on se snaží zabezpečit rodinu a ona tohle :-( to je smutný.
Ujisteni ze to neudela neocekavam,vi,ze kazdy je jiny.Jen jsem chtel znat nazor nejake zeny,ze pokud to udelala za podminek ktere byly,jestli by to udelala i kdyz to bude doma v poho.Jen mi slo o nazor z pohledu zeny.Nemam strach,ze by deti v pripade rozchodu stradaly.V soucasne dobe videlava vice nez ja.Ale jak sama uznala.Byt sama,nezvladala by podnikani,deti a jeste domacnost.A podvest ji na oplatku,abych si ulevil svemu egu?Nevim,bud jsem ted nepotkal nejakou ktera by za to stala,nebo je to tim,ze si myslim,zekdyz to udelam,ona to zjisti,tak roztocime takovy ten kolotoc,ze milencu a milenek bude pribyvat,jen aby nam obema nevadilo,ze ten druhy taky nekoho ma.A to ze sem pisu je proto,ze to ze sebe potrebuji dostat a nechci to resit ve svem okoli.Moc lidi to nevi a nemuseji pribyvat dalsi.Jsem rad za kazdy ohlas i za takovy,ze jsem trouba a pod.Cloveku to pak dava moznost pohledu,ktery by jinak nechtel videt,nebo by ho prehlizel.
Stačí slíbit, že už to nikdy neudělá a ty se s tím spokojíš. A to je dobře. Na druhou stranu, Kolik lidí žije v těch mrtvých manželstvích, kvůli dětem...jsou to pokrytci a já jsem jeden z nich.
Většina chlapů může i bez lásky. Nevím, ale znám páry, kdy to manželství pomohlo.
Ještě ke mě 15 let vztah a dvě děti.
Po chvílích zoufalství, jsem se začal víc soustředit na sebe, začal jsem cvičit, změnil, šatník, začal jsem o sebe daleko víc dbát. Vyhledával, jsem kamarády, chodím s nimi na pivko pokecat zasmát. Už si neberu servítky, jestli budu okolo nikoho skákat, ne zas, že bych to přeháněl, ale jsem na prvním místě JÁ. Celkem jsem, změnil svoji osobnost, dost lidí mi říká, že mi to teď sluší, a najednou okolo sebe vidím, i že se na mě usměje hezká žena. Prostě jsem si začal vážit sám sebe. To mi dost otevřelo oči a mám, daleko větší rozhled, jak řešit situaci v rodině, když nejsem zaslepen zoufalstvím, nebo vztekem, nedej bože chlastem, to už mám taky za sebou. Když večer sedíš svíráš lahev čumíš na svatební fotky a řveš jak malej kluk, a nechápeš, proč se Ti to děje. Tohle je úplně to nejhorší. Tudy cesta nevede.
Musím říct, že nevím, jak mě to dopadne, ale s tímhle přístupem jsem daleko víc připraven, na to co přinese život a žena… Taky jsem jí řek, „ víš co, ještě jednou se nikde s nikým slezeš, nebo mě nijak podrazíš, víš co nebudu ti dělat scény, ani ti to nebudu vyčítat, nebudu se s tebou hádat, prostě nic z toho, ale v okamžiku, jak se to dozvím udělám to samé já tobě, teď jsou síly srovnané a je jen na tobě jak s tím naložíš“ Hele sám nevím, jestli jsem to myslel vážně, vím že nevěrou a oplátkami se nic nespraví, ale v tu chvíli mi to přišlo jako dobrá věta.
Petře v současné době nám to klape, žena se ke mně přestala chvat jak onuci, dokonce se dost snaží, taky to ve mě vře, ale když vyhrajeme sami nad sebou, a ona se bude chovat tak jak má myslím, že to jde zachránit. ALE pozor na cukr a bič, s tím bytostně souhlasím, naopak nesouhlasím s tím, že po 14 letech se lidi nemůžou milovat, to je kravina, znám pár případů je jich málo, stejně jako hodných lidí ale JSOU. Držím palce Jan
Popravdě z dlouhodobého hlediska nevím, ale teď to funguje. Taky to funguje, v případě, že se to nepovede i to je možné, ale v kondici, nesešlapaný životem a sebelítostí se to mnohem lépe zvládá. Stando, musíš bojovat, ale sám se sebou, ne s ní. Jde o tebe ne o vás, a když se dáš dohromady Ty tak nakonec neskončíš třeba sám.
No uvidíme, tak se drž.
Je mi 46let a žena mi byla nevěrná někdy před deseti lety, kdy bylo synovi 4 roky. Po jeho porodu neměla vůbec potřebu sexu, narozdíl ode mě. O to více si ode mne užívala mazlení, masáží zad, šíje, hlavy, atd., které podle jejích slov jsou lepší než sex. Bylo pro mě velmi těžké jí dělat takové v podstatě intimní potěšení - předehru bez "konce". Po asi jednom roku už jsem byl zoufalý a snažil se nedostatek sexu řešit s manželkou. Marně, efekt žádný. Postupně jsem se stal celkem prudérní, podrážděný a odmítal jsem jí už dále takto obsluhovat. Nevím proč, jestli z trucu, nebo, závisti, pomsty, prostě "se" to tak nějak samo u mě udělalo. Vztahy jsem vždy zakládal na toleranci a důvěře. Tenkrát jsem nad tím nepřemýšlel, dnes to přisuzuji právě nedostatku sexu a intimity vůči mě, což jem vyhodnotil jako sobecké a netolerantní od mé ženy. Snažil jsem se ji chápat a důvěřovat.
Nedával jsem ji ovšem onu něhu, mazlení, masáže, tak si pro ně "chodila" k sousedovi. Asi po půl roce jsem se to dozvěděl, vedlo k tomu jejich chování a narážky, až se jednou přede mnou prořekla. Udeřil jsem a přiznala to i s příslibem, že je mezi nimi konec, atd.
Pro mě nastal konec světa. Rozvod nepřipadal v ůvahu pro nikoho. Společný byt zatížený hypotékou, rodinný rozpočet "nalej-vylej", děti, atd. Zhroutil se mi celý svět a hlavně pohled na manželku. Bral jsem to (a beru pořád) jako obrovskou ránu pod pás. Obrovské zklamání, já ji tak bezmezně důvěřoval. Dostat se z toho nebylo lehké. Nemohl jsem nic dělat, spát, pracovat, všude se do hlavy vkrádal ten pocit zrady a ztráty důvěry. Dohodli jsem se, že se přes to nějak přeneseme. celý rok to bylo pro mě utrpení. Pomohlo změna svých návyků, zaměstnat se čímkoliv. Nehádat se. Při jakémkoliv náznaků hádky či hrozícího mého emocionálního projevu jsem se šel projít ven, třeba i na 2h klidně i o půlnoci.
Dnes žijeme pořád v jedné domácnosti, tak nějak vedle sebe. Staré rány nikdo už nevzpomíná. Ale není to a NIKDY už nebude jako před nevěrou. Nevěrný jsem nikdy nebyl a ač mám několik příležitostí, vůbec takto neuvažuji. Klesl bych na stejnou úroveň zrádce jako všichni nevěrníci. Mám nějaké morální zásady a navíc po prožitých letech a strastech s manželkou si ji vážím.
Závěrem musím ještě doplnit, že tato zkušenost ze mě udělala vyrovnanějšího člověka, nedůvěřivce, flegmatika a člověka, který už v každé v ženě vidí sobeckou mrchu. Beru to tak, ačkoliv rozhodně nejsou všechny stejné.
Zacinam resit bydleni,koupil jsem jine auto,abych ji to nase mohl nechat kvuli detem(ptala se proc mame doma toho stareho krapa(panove mozna znaji mercedes w 124),tak jsem ji rekl,ze to byl kdysi muj sen a ja si ho ted splnil.Jelikos uz prestavam zvlaadat svou praci(narocna i na psychiku)Zacinam se poohlizet po necem jinem.Abych vypadl pryc.Treba na kamion.Ale kamarad mi rekl,ze je to cesta do pekel.Kdyz neni pohoda doma,neumim si predstavit,jake to je byt zavreny osamote cely tyden v kabine.To pry teprve vse srotuje v hlave.Opravdu nevim co delat.Jeste je cas vse zastavit,ale nejak na to neni sila a ted momentalne ani motivace.
Kdyby byl možný rozvod, rozvedl bych se. Žijeme spolu jako manželství z rozumu. O plnohodnotném partnerském vztahu nemůže být už řeč (důvěra, tolerance, láska, atd.). Na venek i před rodiči vystupujeme jako normální rodina, i když si už někteří všimli jistého chladu z mé strany.
Myslím, že od té doby žena nevěrná nebyla. Nesleduji to ani ji nehlídám. Taky to pro ni nebylo jednoduché (psycholog, antidepresiva). Ale já mám pocit, že ne proto, že sobecky někoho zklamala, ale že by se to mohlo třeba zkomplikovat mým odchodem, odplatou nevěry, apd.
Tak nějak žijeme na hromádce. Nevyhovuje to ani jednomu. Za nedlouho, když už jsou děti odrostlejší a skoro splacené závazky, bych se i rozvedl. Ale bohužel jsem zjistil, že nejsem schopen navázat další vztah a nedejbože se zamilovat, nejde to. Mám prostě blok, že ženy jsou vypočítavé, sobecké mrchy a konec.
Sám sice žít dokážu, nejsem žádný ňouma, ale osamělého života i např. bez dětí nejsem schopen.
- Odpovědět
Pošli odkaz