Vánoce traumatizují lidi se sociální fóbií
Tato porucha je definována jako “trvalý strach nebo úzkost z jedné či více společenských situací, který je zcela neúměrný skutečné hrozbě, jakou daná situace představuje“.
Jak se blíží Vánoce, řada lidí cítí směsici vzrušení a obav. Ale pro mnoho lidí trpících sociální fobií právě toto období může být nejtraumatičtějším časem v roce.
Sváteční období nabízí celou řadu traumatizujících situací, často ve vzájemných kombinacích. A zatímco jistý stupeň obav kvůli financím, případným opileckým chybám či rozpačitým setkáním se vzdálenými příbuznými je vcelku normální, osoby trpící sociální fobií mohou být těmito problémy natolik posedlí, až je to vyřazuje z běžného života.
Tělesné příznaky zahrnují červenání, nadměrné pocení a pocit staženého hrdla a zúženého dechu. Ovšem největší překážkou je pro tyto lidi jejich vlastní fixace na své domnělé společenské nedostatky. Takoví lidé na potenciálně stresující událost myslí celé měsíce předem, představují si všechny možné katastrofy a pečlivě je analyzují. To, co vnímají jako hrozbu, může sahat od setkání s novými lidmi až například po obavu, že se na ně někdo bude dívat při jídle.
Osmatřicetiletá Britka Heather si začíná dělat starosti s Vánocemi už od září. “V říjnu už mám většinou nakoupené dárky, protože se bojím davů,“ vysvětluje. Její úzkost s blížícími se Vánocemi stoupá a největší obavy má z večírku v kanceláři. “Většinou si koupím lístek na vánoční zábavu, i když vím, že tam nepůjdu. Koupím si ho, aby si lidi nemysleli, že jsem škrt nebo že nemám ráda Vánoce, nebo že s nimi nechci být.“
Heather má neustálý strach, že nesplní očekávání ostatních. To se promítá i do kupování dárků kolegům. “Na nadělování jsem utratila třikrát víc, než byla částka, na které jsme se v hodnotě dárku dohodli, abych měla jistotu, že ten člověk bude s dárkem spokojený. Je mi zle při představě, že by veřejně dal najevo, že se mu nelíbí a všichni by věděli, že ten podřadný dárek jsem koupila já,“ vysvětluje.
Příčiny sociální fobie jsou rozmanité, proto je podle odborníků těžké popsat “typický případ“ co do příznaků či osobnosti. Obvykle nastupuje kolem třináctého roku věku a jde o jednu z úzkostných poruch, které postihují stejnou měrou muže i ženy.
Nevyzpytatelné a rozmanité způsoby, kterými se sociální fobie projevuje, znamenají, že někteří - jako Heather - se raději sami vyhnou takovým akcím, jako je pracovní vánoční mejdan. Jiní ale mají úzkost fixovanou na strach, že je lidé budou pomlouvat, pokud nepřijdou, a proto se raději zúčastní bez ohledu na to, jak nepříjemně se v podobné situaci cítí.
Sociální fobii je možné léčit, a to buď psychoterapií, nejčastěji kognitivně behaviorální terapií (CBT), která zaznamenává největší úspěchy, v těžších případech pak psychofarmaky či kombinací psychofarmak a psychoterapie. Problém ale může spočívat v tom, že pro některé lidi trpící touto poruchou je představa, že o svých potížích budou muset s někým mluvit, prakticky nemožná.
V poslední době je proto čím dál tím oblíbenější on-line léčba včetně on-line kurzů CBT a diskusních fór. V nich lidem pomáhá už samotná skutečnost, že mluví s dalšími lidmi, kteří jsou na tom stejně jako oni, a tudíž přesně rozumí jejich strachu, úzkosti a obavám, a dokážou s nimi soucítit. Pak si mohou navzájem vyměňovat informace a podpořit se sdílením vlastních zkušeností.
Zdroj: ČT
Komentáře
A rodiče kteří své děti vychovali dostávají jen tolik lásky a pozornosti kolik sami dali i tady platí jak se do lesa volá tak se z lesa ozývá.
Jednou z evidentnich moznosti pro rodice, jak obejit prekazku formalniho vydedeni, je rozdani podstatne casti sveho majetku svym oblibenym potomkum a jinym osobam jeste pred svou smrti.
Pokud pak jde o zbyly majetek, ktery muze byt predmetem dedickeho rizeni, ani zde neni situace vubec jednoducha - zejmena pokud se rodice ani nenamahaji poridit nejakou zavet. Bud jak bud, v praxi muze snadno dojit k nekdy i velmi zdlouhavemu handrkovani pozustalych o majetek, kteremu sebelepsi system dedickeho prava nemuze zabranit. I zde jsou ve znatelne vyhode ti pozustali, kteri vychazeji dobre s ostatnimi, a nemaji status cerne ovce rodiny. A jednou z cest, jak se tomuto statusu vyhnout, je prave dlouhodobe dodrzovani aspon nekterych spolecenskych konvenci.
Sorry - tak to proste je, at jiz se nam samotnym dostalo od nasich rodicu a ostatnich rodinnych prislusniku za nas dosavadni zivot jakkoli malo ci hodne lasky a pozornosti.
Kdo je shodou priznivych okolnosti mocny, vlivny a bohaty, ten ma moznost vice vnucovat jinym svoje predstavy a postoje, nez aby se jinym naopak prizpusoboval a projevoval jim ruzne zdvorile usluhy.
Cim mene je vsak nase postaveni privilegovane, a cim vyssi jsou pritom nase zivotni naroky, tim vice jsme zpravidla nuceni - trebas i se sebezaprenim - dodrzovat rozmanite protivne spolecenske konvence, a nejednou se pritom i pretvarovat.
Samostatnou kapitolou pak jsou politici v demokratickych zemich - zejmena pak ti, kteri nejsou multimilionari ci miliardari. Ti musi vazit kazde slovo, aby meli sanci na sponzoring svych kampani a prizen volicu.
tohle nám přednášeli na sociologii hned po převratu. Že např. pokud máš nějaké postavení, tak třeba musíš mít takové auto, chodit do takového klubu ap.
Viz pseudoaféra s Rusnokem. Vůbec mě nijak nepobouřil, právě naopak, ještě se z něho nestal exibicionista.
Myslím, že to Jirka myslel přesně naopak.
- Odpovědět
Pošli odkaz