Jak pomoci dětem i rodičům zvládnout začátek školního roku

Nevím jak vy, ale já si ze svého dětství dobře pamatuji na to zvláštní prázdninové časování - celý červenec se mi zdály prázdniny úžasně nekonečné, pak se to zlomilo a v srpnu jsme s kamarády už odečítaly týdny a netěšili se na září. Rodiče zůstávali v klidu podstatně déle, s učením jsem problémy neměl, reparáty nehrozily. Jen poslední týden se začali více zajímat o to, v kolik chodím spát a v kolik ráno vstávám - prý abych nezapomněl, že od září bude hůř. Na změny si zvykám celkem dobře, ani ve školním kolektivu jsem problémy neměl - naopak, na řadu spolužáků jsem se těšil. Jen ten drastický úbytek volného času mi vadil, stejně tak jako stres z písemek a zkoušení, také jsem už dobře věděl, že po dvou měsících školy je odpočinek z prázdnin tentam. 

Takže s koncem prázdnin se nám tu objevuje hned několik témat, jejichž váha na straně dětí závisí na tom, jak prospívají ve škole, jak si rozumějí se spolužáky (a učiteli), jak snášejí změny (schopnost adaptability), jak moc se školou cítí přetěžovaní. Na straně rodičů pak hraje roli míra úzkostnosti a ambicioznosti - míra zaměřenosti rodičů na výkon a schopnost empatie vůči svému dítěti (schopnost se vcítit do svého dítěte, schopnost vnímat povahové rysy dítěte, jeho silné stránky a slabosti a reagovat na ně). 

Pokud rodiče do konce prázdnin nějak vstupují, pak to dělají zejména takto:

1. Chtějí, aby se děti už během prázdnin učily, hlavně pak předměty, které jim podle jejich představ tolik nejdou. S blížícím se koncem přidávají na nátlaku.
2. Různý počet dní až týdnů před koncem prázdnin „zavádějí“ dítěti režim podobný školnímu roku - hlavně se to týká spánkového režimu. 

Chyby se jako rodiče dopustíme tehdy, pokud něco důležitého zanedbáme nebo přeženeme a to pak přináší stres dítěti, potažmo celé rodině. A začneme hned prvním bodem: Kdy je třeba dítě vézt k učení o prázdninách a v jaké míře, a kdy jde o zbytečnou zátěž a zdroj hádek?  Jako rodiče bychom tyto aktivity měli opravdu zvážit, naše školství je velmi orientované na výkon - děti ve škole tráví hodně času, doma musejí vypracovávat úkoly (další pracovní čas), výuka stojí více než na rozvoji tvořivosti a sociálních dovedností na vstřebávání informací a zvládání stresu při zkouškách. Na jakékoliv prázdniny, zejména pak na letní, se děti těší také proto, že jsou prostě unavené. 

Děti by měly o prázdninách aktivně odpočívat a je podle mě chybou je bezdůvodně nutit učit se „pro strýčka příhodu“ nebo aby nevyšli ze cviku, nezlenivěli a podobně. Pokud jsou ve výuce pozadu nebo se jim zhoršil poslední rok prospěch, je třeba hledat skutečné příčiny a jiná řešení než jim kazit prázdniny. I my dospělí přeci známe situace, kdy jsme přetažení, neodpočinutí a čas na změnu v nedohlednu - to pak hůře snášíme zátěžový stres, což se projevuje zvýšenou unavitelností, horší schopností se soustředit, čímž klesá naše výkonnost a také výkyvy nálady. Doporučení neučit se o prázdninách neplatí absolutně - pokud dítě čeká koncem léta reparát či rozdílové zkoušky při změně typu školy. Jestliže dítě trpí některou z poruch učení (dyslexie a pod.), pak by měl ve velmi rozumné míře trénovat čtení, počítání či pravopis, ale i tyto děti by měli především odpočívat. 

Pokud jde o změnu denního rytmu při nástupu do školy, to může být opravdu na nějakou dobu problém pro ty děti, které jsou hůře přizpůsobivé a tudíž obtížně zvládají změny. Jsme-li si takové vlastnosti na našeho dítěte vědomi, pak skutečně není špatné mu se změnou pomoci. Takže bychom se neměli vracet z dovolené 31. srpna, stejnou dobou by také neměl končit tábor. Na „aklimatizaci“ by ve většině případů měl stačit víkend. Ovšem řada dětí toto vůbec nepotřebuje a přechod do školy zvládnou s běžnými stížnostmi, které by měli i s aklimatizací. Opět je tu dobré vycházet z toho, jak známe své dítě a ne z obecných pouček. A překvapivě - zhruba od deseti let se ho můžeme i zeptat, jak moc a konkrétně z čeho je během školního roku unavený, jestli má rád změny a co mu pomáhá je zvládat.

Jan Kulhánek 

Autor textu, klinický psycholog a psychoterapeut Jan Kulhánek, provozuje s kolegy odborníky ambulanci PSYCHOTERAPIE ANDĚL PRAHA. Profesionální a osobní přístup zda najdou všichni, kteří potřebují pomoci v životní krizi, trpí úzkostmi či depresemi, potřebují pomoci s problémy v partnerských vztazích, léčí se s mentální anorexií, bulimií či přejídáním, trpí závislostí na alkoholu a hracích automatech, chtějí pracovat na rozvoji své osobnosti. Své služby nabízí toto zařízení také dětem a jejich rodičům. Více informací najdete na www.psychoterapie-andel.cz.