Tajemství budó, tajemství zenu

Bódhisattva Hačiman mu tajemství budó neprozradil, avšak samuraj ho pochopil díky zkušenosti, které se mu dostalo při cestě ze svatyně. Intuice a akce vytrysknou na povrch společně, v jediný okamžik.

Při cvičení budó se myšlení nesmí účastnit vědomě. Není možné rozvažovat ani na okamžik. Když člověk jedná, jeho záměr a akce musejí probíhat zároveň. Jestliže si říkáš: "Hele, netvor, jakým způsobem ho mohu zabít?" nebo pokud vůbec zaváháš, je zapojena do činnosti pouze mozková kůra, zatímco je nutné, aby mozková kůra i talamus, centrální část mozku, byly aktivovány současně s vlastní akcí; to vše musí spolupůsobit v jediném okamžiku, identicky. Právě tak jako odraz na povrchu vodní hladiny není nikdy stálý, zatímco měsíc nehnutě září na místě. Toto je hiširjó, nevědomí.

Během cvičení zazenu opakovaně připomínám: "Nepohybuj se, nepohybuj se." Tím vlastně míním, aby ses nepoutal k jakémukoli myšlení a nechal své myšlenky odplynout. Ve skutečnosti být dokonale stálý vůbec neznamená být stálý. Ve skutečnosti příkaz "nepohybuj se" znamená "buď v pohybu, nespi". Je to podobné jako s vrcholem rotujícího vřetene. Někdo ho může vnímat jako nehybné, ale ono je celé v pohybu. Někdo si uvědomí pohyb vřetena pouze na začátku, když se roztáčí, a pak na konci, když se zpomaluje. Klid v pohybu je tajemstvím kendó, cesty meče, ale také tajemstvím budó a zazenu, obojí má stejnou podstatu.

Takovýto duch se nalézá ve všech bojových uměních, nehledě na jakékoli taktické či technické rozdíly mezi nimi. Například džúdó (džú - poddajnost, měkkost, dó - cesta) je cestou ústupnosti. Zakladatelem byl mistr Kanó v době Meidži, kdy se nelítostní bojovníci samurajové začali učit džú (jiným čtením jawara), cestu ústupnosti.

Dávní samurajové se museli učit jak umění boje, tak i umění civilního života. Museli studovat buddhismus, taoismus a Konfucia, ale také se museli učit džúdó, jízdu na koni a lukostřelbu. V dětství jsem se učil jawaru od mého dědečka z otcovy strany. Dědeček z matčiny strany byl lékařem tradiční orientální medicíny. Již od dětství mne tak ovlivňovalo obojí, džúdó i duch orientální medicíny, a krok za krokem jsem začínal chápat, že bojová umění a zen mají stejnou podstatu a že orientální medicína a zen byly odpradávna spjaty. Kódó Sawaki říkával, že jejich tajemstvím je kjúšinrjú neboli učení, jak směřovat mysl.


Zdroj: Zen a bojová umění