Povím vám příběh samuraje...

Přesto měl po třech letech již všeho dost a zeptal se mistra: "Jaký je tohle výcvik? Od svého příchodu k vám jsem se ani nedotkl meče. Celý čas trávím štípáním dříví a nošením vody. Kdy mě konečně zasvětíte do umění boje s mečem?"
"Dobrá", odvětil mistr. "Když si to přeješ, naučím tě teď pravé technice."

Potom svému žáku nařídil, aby šel do dódžó, kde musel každý den od rána do večera obcházet po vnějším okraji tatami, okolo celého sálu, aniž by udělal jediný chybný krok. Je to přesně ten druh chůze, kterému se učí v kendó, jedna noha je přímo před druhou, pak následuje přísun?

Mistr samuraje učil, jak se koncentrovat na chůzi. Koncentrovat se na jedinou činnost, aby byla provedena naprosto bezvadně. Protože technické detaily, triky a chvaty jsou až druhořadé a následují za soustředěním. Je-li někdo dostatečně koncentrován, pak stačí pouze jediné gesto, jediný projev techniky. A tak samuraj obcházel kolem tatami celý rok.

Po této době řekl svému mistru: "Jsem samuraj, mám dlouholeté zkušenosti v boji s mečem a setkal jsem se s mnoha jinými mistry kendó. Žádný z nich mě však neučil takovým způsobem, jakým to děláte vy. Naučte mě teď, prosím, pravé technice meče."
"Velmi dobře", řekl mistr. "Následuj mě."
A zavedl ho vysoko do hor, na místo, kde ležely přes strž kmeny stromů. Byla to hluboká, závrať vzbuzující propast.
"Tady", řekl mistr, "přejdeš po těch kmenech na druhou stranu."


Samuraje ani nenapadlo, co tím mistr může zamýšlet, když však pohlédl dolů, zarazil se a nemohl se přinutit k tomu, aby přes propast přešel. Najednou uslyšel za sebou nějaké ťukání, byl to zvuk slepecké hole. Slepec prošel kolem nich, aniž by jim věnoval jakoukoli pozornost, holí si vyťukával cestu před sebou a kráčel přímo přes propast.
"Aha," uvažoval samuraj, "začínám tomu rozumět. Jestliže ten slepec mohl přejít přes propast, pak bych toho měl být také schopen."

A mistr dodal: "Celý rok jsi přecházel po okraji tatami, který je mnohem užší než tento kmen stromu, a tak teď musíš umět přejít i po něm."

Samuraj pochopil a přešel na druhou stranu. Jeho učení bylo u konce: během tří let budoval silné tělo, během jednoho roku pak upevňoval sílu koncentrace na určitou činnost (chůzi) a nakonec čelil smrti na okraji propasti, a tak obdržel ucelený výcvik ducha a mysli.



Ale proč je duch nebo mysl tím nejdůležitějším?


T. D.: Protože ten v konečném důsledku rozhoduje.

V japonských bojových uměních odedávna jediný pohyb mohl znamenat smrt a to byl také důvod velké opatrnosti a soustředění se na pohyby předcházející útoku. Jediné tnutí, to je vše: jeden mrtvý, nebo i dva, pokud proběhly dva seky určitým způsobem. Vše se odehrálo v okamžiku. V takovém okamžiku mysl rozhoduje, technika a tělo následují.
Ve všech moderních sportech existuje určitá přestávka, která však v bojových uměních není. Kdo čeká, dokonce i velmi krátce, je ztracen, jeho protivník získá výhodu. Mysl se musí neustále koncentrovat na celou situaci, připravena reagovat nebo jednat, proto je právě ona nejdůležitější.



Jak člověk volí techniku vhodnou k útoku?


T. D.: Neexistuje žádná volba. Přihodí se to nevědomě, automaticky, přirozeně. Nemůže zde být žádné myšlení, protože myšlení vyžaduje určitý čas, což by znamenalo chybu. Aby mohlo dojít ke správnému pohybu, musí existovat stálé, totálně bdělé vědomí celé situace. Toto vědomí samo zvolí správný úder, techniku a tělo ji vykoná, to je vše.

 

Například v kendó existuje taktika zvaná debana waza: je nutné zaútočit dříve, než to učiní protivník, udeřit dříve než on. Pro tuto techniku je jistě velmi důležitá intuice.


T. D.: Ta je důležitá a podstatná vždy. Pokud na tebe protivník vede úder, který jsi neočekával, pak musíš mít intuici, abys jej kryl, vědomí, aby ses dostal z nebezpečné situace, zachránil se ? vědomí, které spustí správnou reakci těla a naučenou techniku. Jestli však potřebuješ čas k přemýšlení: ?Musím použít tu či onu techniku,? budeš právě v tomto okamžiku zasažen. Intuice spouští tělesnou reakci a techniku. Tělo a vědomí jsou sjednocené, myslíš celým tělem, celé tvé já je v této reakci účastno.


Z tohoto důvodu je tak obtížné vymezit nějaké pořadí důležitosti mezi šin, waza a tai - myslí, technikou a tělem. Ty musí být sjednocené, nikoli oddělené. Dokonalá jednota těchto prvků vytváří správnou akci. Naprostá jednota. Mezi všemi japonskými bojovými uměními bylo vždy považováno za nejušlechtilejší kendó, cesta meče, "protože vyžaduje to nejvyšší možné sjednocení všech tří elementů, intuitivního vědomí, těla a techniky".



T. D.: V každém bojovém umění je podstatná jednota mysli, těla a techniky. Je chybou přemýšlet předtím, než udeříš. Musíš uchopit suki, příležitost. Příležitost je nejdůležitější, ale myšlením ji nelze vytvořit. Pouze vědomí může uchopit příležitost k akci, prázdný prostor, v němž je třeba jednat.


Prázdný prostor?


T. D.: Tato příležitost odpovídá jednání. Příležitost pro útok. Porozumění slabosti. Intuicí, a to je nejdůležitější bod, musí člověk získat výhodu v okamžiku, když protivník vdechuje, vykazuje svůj slabý bod.



Kdo při útoku vdechuje, protivník, nebo já?


T. D.: Vdechuje protivník. Ty sám musíš při útoku vydechovat. V karate může být nebezpečný úder obdržený při nádechu, ale nikoli tehdy, když se vydechuje. Takže se musíš chopit příležitosti, když protivník vdechuje, protože odkrývá slabinu, svůj prázdný prostor. A to je příležitost k jednání.



Proč?


Příležitost se naskytne vždy, kdy ten druhý vdechuje, protože se jeho tělo stává ?lehčím?, ztrácí schopnost koncentrace. Vdech soupeře nabízí příležitost, které tvá mysl a tělo musí umět využít. Klíčem k úspěchu je schopnost zaútočit přesně ve chvíli, kdy se protivník nadechuje, kdy odkrývá svá slabá místa, mezery v obraně, vykazuje slabinu a dává najevo svůj psychický postoj. Vdech tvoří jednu velkou suki nebo příležitost - další příležitostí je také přílišné nebo nedostatečné napětí. V utkání není totiž možné udržet stále stejnou úroveň soustředění. Pozornost v průběhu boje kolísá, takže občas se my sami dopouštíme chyb a poskytujeme protivníkovi suki - příležitost, které on může využít. Otázka příležitosti vystupuje do popředí v každém střetu, nejen v bojových uměních, ale i v běžných sporech, při obchodních jednáních atd.


Nesmíš odhalovat svá slabá místa ani v bojových uměních, ale ani v každodenním životě. Život je boj! Musíš zůstat soustředěný - toho dosáhneš soustavným tréninkem v sebekontrole a postupně všechny chyby odstraníš. Tradiční japonská výchova je zcela založena na tomto druhu bdělosti ? nikdy neodkrývej svá slabá místa, aby ostatní lidé nemohli využít výhody, kterou jim tak poskytuješ. Při turnaji je důležité pouze jediné a tím je odkrytí soupeřových slabých míst. K dosažení tohoto cíle slouží pozornost, odhodlání a koncentrace, a jakmile se objeví příležitost, musíš jí bez přemýšlení využít. Při šermu nebo zápasnickém utkání i ve věcech každodenního života sleduj především oči protivníka. Když se jeho oči pohybují nebo jsou nejasné, prozrazují váhání - pochybnosti, kolísavost, je zde suki - příležitost. V kritických okamžicích života nesmíme odhalovat svá slabá místa, protože pokud to uděláme, činíme chyby, budeme klopýtat a padat a budeme poraženi. Tento druh bdělosti nelze získat stálým tělesným napětím, protože tělo by se brzy unavilo, naopak musí vycházet z pozorné mysli. Odtud plyne značná důležitost ducha - šin. Zatímco tělo vykazuje slabá místa, mysl může napravovat, vést, udávat směr.



Minulý rok jsem v Kjótu sledoval utkání mezi dvěma mistry v kendó, kterým bylo okolo 80 let. Stáli tváří v tvář, s mečem v rukou, hrot meče proti hrotu meče, absolutně nehybně zhruba pět minut. A posléze po uplynutí této doby rozhodčí prohlásil zápas za nerozhodný, hikiwake.


T. D.: Zajisté. Při prováděném pohybu člověk prozrazuje svá slabá místa. Tam, kde se mladí muži vzájemně vyčerpávají v lítých úderech a neorganizovaném náporu, kde vyzrálejší bojovníci zapojují do hry veškeré své zkušenosti ze své techniky, ti dva staří mistři bojovali pomocí ducha svýma očima a skrze ně. Pokud by se jeden z nich pohnul, jeho vědomí by se rovněž dostalo do pohybu, a tak by dal najevo slabost. První náznak slabosti by znamenal naprostou ztrátu, protože ten druhý by odpověděl jediným tnutím meče.


Zdroj: Zen a bojová umění