Mýty o slané vodě v bazénech

Slanou vodu většinou nabízejí plavecká zařízení zaměřená na nejmenší plavce a miminka. Rodiče si často myslí, že je tomu tak proto, že pro kojenecké „plavání“ je třeba nejvyšších bezpečnostních opatření. „Pro bazénové použití se slaná voda používala nejprve ve státech jižní Evropy, kde chtěli hoteliéři ušetřit a do bazénů s původně sladkovodní vodou začali napouštět vodu z moře, protože té bylo nekonečné množství a nic je nestála,“ vysvětluje Štěpánka Štrougalová z Baby Clubu Juklík.

Slaná voda = ekologická bezchlorová dezinfekce?
Nesporým faktem je, že veřejný bazén bez přítomnosti chloru česká vyhláška nepřipouští! A to je obrovská příležitost pro slanou vodu. „Sůl se elektrolýzou rozkládá na chlor a vytváří tak dezinfekci. Ve výsledku je ovšem situace velmi podobná, jako při dávkování jakéhokoliv chlorového přípravku. Vzniklý volný chlor reaguje s nečistotami a vzniká chlor vázaný, bohužel také se všemi nepříjemnými jevy jako jsou podrážděná či zarudlá pokožka, svědění očí.“ upřesňuje Štěpánka Štrougalová.

Je slaná voda v bazénu opravdu slaná?
Voda ve slaném bazénku je přibližně 10 x méně slaná než v moři. „Zapomeňte na pocity, které máte z moře.  A už vůbec se nedá hovořit o možnosti nějakého vztlaku. Je to škoda, protože ten by se dal při výuce plavání do metodické řady vhodně zařadit,“ říká Štěpánka Štrougalová.

Zdravotní versus ekonomické hledisko
Možná vás to překvapí, ale slaná voda se do bazénů začala používat v přímořských státech především z ekonomického hlediska.  Pokud slaná voda nesplňuje hygienické parametry, je jednodušší a nesrovnatelně levnější bazén vypustit a znovu napustit. Pokud tedy mají provozovatelé přístup k mořské vodě.
„Technologie pro úpravu slané vody se hodí spíše pro malé bazénky u rodinných domů. Používají se i v menších rekreačních zařízeních. Pro bazény s větší návštěvností, kde dochází k většímu zatížení vody, je technologie v současné době málo prověřená,“ upozorňuje Štěpánka Štrougalová. Většina bazénů tak sází na jistotu a pracuje s vodou sladkou.

2 x měř, jednou napouštěj
Technologie na úpravu sladké vody jsou léty prověřené, proto se i lépe upravuje a měří. Každý provozovatel veřejného bazénu se řídí Protokolem o kontrole vody. Stačí, aby byl třeba jen jeden z řady sledovaných chemických a fyzikálních parametrů mimo normu a voda nevyhovuje! V neposlední řadě se sledují mikrobiologické parametry vody (stafylokoky, pseudomonády, legionelly a další bakterie), které bývají nejčastější noční můrou.
Vyhláška o úpravě vody pro bazény v ČR je na velmi vysoké úrovni.  Mimo jiné se musí:
- Denně se musí vypustit z bazénu 30 až 60 litrů vody na každého koupajícího. Množství vypouštěné vody určují teplota a účel, kterému bazén slouží.
- Každý provozovatel bazénu musí 1x za měsíc zaslat výsledky naměřené akreditovanou laboratoří v elektronické podobě příslušnému státnímu dozoru. Tedy hygienické stanici. V případě negativního nálezu dokonce 1 x za 14 dní.
- Do veřejných bazénů nemají přístup děti do 1 roku. Děti ve věku 1 až 3 let mohou do bazénu pouze v plavkách s přiléhavou gumou kolem nohou, neurčí-li provozovatel bazénu jinak. Děti mladší 1 roku mohou navštěvovat specializovaná zařízení, která musí splňovat přísnější normy.
Nebojte se ověřit si kvalitu vody! Každý provozovatel by měl mít k nahlédnutí Protokoly o kontrole vody. Můžete si též zavolat na hygienickou stanici, která by vám měla podat informaci.

Je lepší slaná nebo sladká?
„Je vlastně úplně jedno, zda zvolíte bazén se slanou či sladkou vodou. Nejdůležitějším článkem kvality vody zůstane vždy sám provozovatel. Pokud se o kvalitu vody poctivě stará, přizpůsobuje technologii úpravy vody zaplněnosti bazénu, zbytečně nešetří na nesprávných místech, bude v jeho bazénech voda vždy odpovídat hygienickým požadavkům. Ať už je to voda slaná či sladká,“ uzavírá Štěpánka Štrougalová.