Toxické látky v mase

Usazeniny kyseliny močové ve svalových tkáních zvířat jsou pro naše ledviny a játra značnou zátěží k naší běžné produkci kyseliny močové. Příliš velké množství vyvolává dnu, revmatismus, bolesti hlavy, epilepsii, kornatění cév a nervozitu. Rozklad kyseliny močové vytváří produkt podobný kofeinu, takže důsledkem dlouhodobého požívání masa může být zvýšená dráždivost, úzkost a agresivita. Rozklad kyseliny močové způsobuje i zápach těla.

 

Porážkou začíná i rychlý proces rozkladu, s nímž zpracovatelé masa, přepravci a obchodníci často marně zápasí. Jeho produktem jsou hnilobné bakterie. Většina nezanikne vařením, a ty, které jsou přece jen usmrceny, zanechávají po sobě jedovaté látky.

 

Ale mnohem dříve než začnou své dílo hniloba a odpadové látky v těle, dochází k umělému
otravování masa. V roce 1979 vydal Hlavní revizní úřad (revizní orgán Kongresu USA) zprávu, ve které se říká: "Ze 143 jedů a pesticidů, které zanechávají rezidua v syrové drůbeži a mase, je 42 podezřelých z karcogenity, 20 z toho způsobuje vrozené defekty plodu a 6 je mutagenních."

 

Řetěz narůstající toxicity začíná mezi obilnými lány, kde se hojně používají umělé insekticidy a hnojiva, které po přechodu přes potravinový řetězec mohou nabýt vražednou moc. Frances Lappé to ve své slavné knize Diet for a Small Planet (Dieta pro malou planetu) popisuje takto: "Když velká ryba sežere menší nebo když kráva sežere trávu (nebo jiné krmivo), všechny přitom zkonzumované chemické insekticidy se hromadí a odevzdávají dál. Když člověk konzumuje "vrchol" takového potravinového cyklu, stává se posledním konzumentem a přijímatelem největší koncentrace pozůstatků insekticidů."

 

Dále si chovatelé dobytka v USA (a zřejmě bohužel i v dalších státech) nemohou stěžovat na nedostatek chemických prostředků, stimulujících růst zvířat. Mezi dnes užívanými prostředky můžeme najít kyselinu melengestrolovou, zeranol, progesteron, testosteron-propionát, furazolidon a další. Jiný silný karcogen, arzen, se dodává do krmiva jatečných zvířat ve formě sloučenin užívaných ke stimulaci růstu. Je také hlavní součástí roztoků, v nichž se "koupe" dobytek, aby se jeho kůže zbavila virů, bakterií a jiných mikroorganismů.

 

Z chemikálií, které se dnes běžně užívají v masném průmyslu, působí největší starosti široké užívání antibiotik. Téměř všechen dobytek dostává kromě antibiotik, užívaných v čase nemoci a pravidelného očkování, také antibiotika v krmivu. Proč? Částečně proto, že již před desítkami let chovatelé dobytka zjistili, že doplňování krmiva nízkou dávkou antibiotik nevysvětlitelně zlepšuje váhový přírůstek dobytka. Bakterie odolné vůči antibiotikům se množí a nakonec se dostávají k lidem. Na celém světě se množí případy mikroorganismů odolných vůči antibiotikům. Akutní případy kapavky, zápalu plic, zápalu mozkových blan u dětí, potravinové nákazy (salmonelózy) jsou stále rezistentnější na penicilin a ampicilin - dvě antibiotika, nejčastěji používaná na léčení lidí a zároveň na krmení zvířat.

 

Další jedy, které se pak dostanou až na talíř, dostávají zvířata určená na porážku i během chovu: uklidňující prostředky, prostředky na zvýšení laktace stimulací hypothalamu, enzymy urychlující "dozrávání" masa zabitého zvířete, prostředky podávané těsně před porážkou, které zpomalují změny barvy masa a udržují krvavou barvu, typickou pro čerstvé maso.

 

Zvíře na jatkách nebo zvíře, které je pronásledováno smečkou psů, kteří doprovázejí lovce, je naplněno strachem. To ovlivní nadledvinky, které pak vypouštějí do těla adrenalin. Kdokoli jí maso tohoto zvířete zároveň přijímá i tyto nežádoucí látky.

 

Po porážce přichází na řadu zpomalování hnilobných procesů a rozkladu. K nakládání masa se často používají dusitan a dusičnan sodný, které kromě toho zachovávají čerstvou růžovou barvu masa. Sulfid sodný, ničící vitamin B, je další chemikálií běžně přidávanou do masa. Maskuje zápach rozkládajícího se masa a způsobuje uchování "svěží" barvy.

 

Zdroj: Milan záruba - Proč nejíst maso, nakladatelství Avátar