Reklama

Pravidla žvýkání podle Ladislava Špačka

Odpůrcům žvýkání vadí hlavně neestetické pohyby čelistí a okázalé převalování žvýkačky v ústní dutině. Tak, jak vypadají hokejisté na střídačce, nemohou vypadat dámy při společenské konverzaci.

Pravidla žvýkání podle Ladislava Špačka: 

Žvýkačku vkládáme do úst nepozorovaně, nenápadně, ve skrytu. Nejde přirozeně o nic skandálního (jíst obložený chlebíček je mnohem nechutnější a mnoho lidí přesto konzumuje chlebíčky na veřejnosti), ale ve společnosti s ústní dutinou veřejně nepracujeme, proto radím odvrátit hlavu a velmi nenápadně a rychle žvýkačku vsunout do úst. 

Žvýkačku nezačneme okamžitě drtit stoličkami. Jemně ji válíme po jazyku (jako Karel IV. s Buškem z Velhartic, když popíjeli první české burgundské) a vyčkáváme, až žvýkačka přijme naši tělesnou teplotu. V této fázi jde také o uvolňování osvěžujících aromatických látek z potahu žvýkačky. 

Jakmile žvýkačka zvláční, můžeme ji lehkými stisky mezi stoličkami i mezi řezáky intenzivněji exploatovat (vytěžit aromatické látky). Důležité je, že veškerý pohyb se musí odehrávat za sevřenými rty, bez zjevných pohybů čelistí. Okolí nesmí vůbec tušit, že máme v ústech žvýkačku. 

Reklama

 Jak dlouho máme žvýkačku v ústech? Nekonečně dlouho. Jsou mistři, kteří mají žvýkačku v ústech celé hodiny, a to zcela nepozorovaně. Tím, že ji nežvýkají intenzivně jako hokejisti, uchovávají v ní dlouho osvěžující aromatické látky, žvýkačka tak po celé hodiny působí jako osvěžovač vonného dechu. 

Co se žvýkačkou po dožvýkání? Tímto pojmem můžeme označit stav, kdy žvýkačka ztratila své aroma a je zbytečné ji dál mít v ústech nebo kdy nastává situace, kdy by žvýkání, byť nenápadné, bylo přece jen nevhodné. Vždy máme po kapsách nebo v kabelce kousek papíru, ubrousek, kapesníček, projetou jízdenku. Odvrátíme se od okolí do ústraní, vyjmeme žvýkačku nenápadně z úst a vložíme do připraveného obalu. Ten vrátíme do kapsy či do kabelky a vyhodíme ho při vhodné příležitosti do odpadkového koše.  

Přesto může nastat situace, kdy náhle zjistíme, že žvýkačku mít v ústech nemůžeme a nemáme šanci ji odložit. Např. na firemní konferenci nás šéf nečekaně vyzve, abychom se dostavili na pódium a převzali ocenění za dobrou práci. Pak nezbývá, než abychom žvýkačku bez váhání spolkli, rychlejší a nenápadnější řešení nenajdeme. Není to škodlivé, jen nezvyklé. 

Navzdory tomu, že se naučíme se žvýkačkou zacházet nenápadně a „společensky“, existují místa, kdy žvýkat nebudeme. Je jich tak málo a jde o tak výjimečné situace, že snad ani nestojí za to je zmiňovat, ale přesto: nebudeme žvýkat na svatbě (nemyslím ženicha nebo svědka, ale ani jako diváci), na pohřbu, v soudní síni, při obchodním jednání, jsme opatrní v kostele a na hřbitově.  

Naopak, mnohem více je prostředí, kde žvýkat máme: na pracovišti, po každém jídle, po kávě nebo cigaretě, v dopravních prostředcích, na soukromé schůzce, při intimním kontaktu, na plese (bezpodmínečně při tanci), na večírku, v kině a divadle, na koncertě, při jednání s klienty u přepážky. Řeč je o žvýkání, které protějšek nepostřehne. Po patřičném tréninku společenského žvýkání můžeme rozšířit akční radius o další prostředí. Stručně řečeno, jde o všechny situace, kdy přicházíme do blízkého kontaktu s druhým člověkem.

Reklama

Komentáře

Rypoň (St, 12. 12. 2012 - 20:12)
Právě jste popsal "ŽVÝKAČKU", od slova žvýkat. Taky pro to byla uzpůsobena. Je pravdou, že "mleti otevřeným pantem", není nic hezkého, ale jak žvýkat žvýkačku, bez žvýkání, to už je moc.
Reklama