Vliv aerobního cvičení na mozek a spánek

Největší prospěch z vaší aerobní zdatnosti má mozek. S každým tepem srdce je krev vháněna přímo do mozku. Co myslíte, kolik procent krve do něj při každém stahu přijde? Pro informaci uvádím, že mozek tvoří asi 2-3 procenta hmotnosti těla a že mnohé z kapilár, které do něj krev přivádějí, jsou mikroskopicky malé.

Méně než 1 procento? 2-3 procenta? 4-6 procent? 7-9 procent? 10 procent? 10-14 procent? 15-20 procent? 20-40 procent? 40-80?

Překvapivá odpověď zní:  20--40 procent!

Na všechny ostatní tělesné systémy připadá pouze přes polovinu zdrojů krve! Příroda považuje mozek za zdaleka nejdůležitější část těla.

Tato skutečnost se nejpřesvědčivěji projevuje v kritických situacích. Když člověk přijde při úrazu o ruku či nohu, má se obecně za to, že většina krve při každém srdečním stahu proudí ze zbytku končetiny ven. Nic není tak vzdále­no pravdě. V okamžiku, když dojde k jejímu oddělení, se pustí celý systém mozku a těla do společné komplexní záchranné akce. U všech cév zraněné kon­četiny dojde okamžitě k jejich stažení, aby se ztráta krve minimalizovala. Sou­časně srdce vhání do mozku více krve než obvykle! Proč? Protože v situacích, kdy jde o život, je jediným orgánem, který vás možná zachrání, právě váš mozek. Moudrá příroda mu proto zajišťuje tu největší možnou dodávku energie.

Aerobní cvičení zvyšuje kvalitu spánku a často zkracuje délku, kterou k odpočinku potřebujete.

V jiné ze svých originálních studií nechal dr. Cooper ležet dvě skupiny  zkoumaných jedinců v posteli, rovně na zádech, a to po celé tři týdny. První skupina cvičila třikrát denně na cyklistickém ergometru uchyceném k postelím, zatímco členové druhé skupiny cvičit nesměli.

 

Výsledek: Členové cvičící skupiny si zachovali po celou dobu ob­vyklé spánkové návyky a v noci spali v průměru sedm až osm hodin. Lidé ze skupiny, která cvičit nesměla, spali nepravidelně či se u nich občas vyvinula chronická nespavost. Pokus ukázal, jakkoli se to zdá­lo proti zdravému selskému rozumu (pro ty, co znají podstatu těla a moz­ku, to není nic překvapujícího), že lidé z necvičící skupiny ve skuteč­nosti chtěli spát déle. Když se probudili, a třebaže měli za sebou delší spánek než ti z druhé skupiny, byli relativně unavení a apatičtí. To čle­nové aerobně trénované skupiny spali kratší dobu a během dne byli bdělejší.

Jestliže jste aerobně zdatní, poskytujete mozku hlubší a smysluplnější od­počinek a regenerační dobu v délce jedné čtvrtiny až třetiny z každého dne. Zbývajících 66-75 procent dne pak strávíte ve stavu vyšší smyslové a inte­lektuální bdělosti a připravenosti.

Zdroj: Tony Buzan - Chytře na své tělo, nakladatelství Columbus

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář

Komentáře (4)

  • Obrázek uživatele Johny
    Johny (anonym)

    Aerobní pohyb nejméně 3x týdně provozovaný, ať už jde o tanec, běh, horskou turistiku, jízdu na kole či plavání, působí kladně na všechno, jednou se na to přijde, jak důležitý je pro člověka komplexně. Většina zdravotních problémů včetně horší imunity pochází z nedostatku aerobního pohybu. Mladá generace vyrostlá u svých počítačů, bude brzy sklízet plody té fyzické nečinnosti, budou mít problémy už od 25-30 let, zatímco lidé s častým pohybem většinou až od 70-80 let. Celou společnost to bude stát peníze, zdravotnictví místo léčení závažných věcí bude ztrácet čas a peníze s problémy vzniklými ze sedavého způsobu života. Je to zákonitost, že ty problémy přijdou, poučte tedy v tomto své děti, dokud vás ještě poslouchají. Zaveďte pravidla, např. max. 1-2 hodiny denně u monitoru a motivujte je trávit čas i jinak.

    Črv 20, 2011
  • Obrázek uživatele Johny
    Johny (anonym)

    máš naprostou pravdu. Jen bych uvedla, že osobně jsem v mládí pohyb měla. Jenže nějak po 33-cítce jsem to začala flákat.A potkalo mně všchno to zlé, co píšeš. Jako pitomá jsem se v tom plácala, brala léky a byla dost nemocná. Někdy po 50-sátce jsem zůstala náhle sama. A tenkrát jsem si uvědomila tu šílenost. Žítí jen pro jiné jsem zavrhla a začala se o sebe starat po všech stránkách. Já, nemocná a to hodně, postiženou páteř navíc, po uraze kotník napůl v háji...Dnes dělám jogging, někdy to nejde/díky zádům/, tak dlouhá a rychlá chůze, vše pravidelně. Jen zdravá strava, žádné dobrůtky a uzeniny..Dnes mohu stoprocentně říct, že změnit vše se dá asi v každém věku. Už nejsem nemocná, už nemám cukrovku, vysoký tlak a srdeční aritmie..Neberu vůbec žádné léky trvale/jen občas musím na pochroumanou páteř,abych mohla vyběhnout:-)Kotník se rozpohyboval..Ženy jsou často takové, že své životy obětují, tím zešerední, onemocní..Já jsem štastná, že mně kdysi můj bývalý opustil. Byla to moje záchrana. Také ted nestojím společnost žádné peníze:-)

    Črv 20, 2011
  • Obrázek uživatele Johny
    Johny (anonym)

    Cvičit pohyblivost páteře je nutno po celý život. po tom úvodním jogginku (stačí 1-2 km) by měla následovat rozcvička na celé tělo a joggink zase na závěr. Ale po padesátce už je běhání pro mnohé rizikové, zvláště při nadváze, trpí kotníky, achilovky, vhodnější je rychlá chůze, kolo. I práce doma se dají, obrazně řečeno, dělat v "tanečním rytmu", s radostí, ne s nechutí. V manželství by měli oba mít podobný přístup k životu, k pohybu, vše pak jde lépe, samozřejmě ne každý partner miluje mytí nádobí nebo žehlení, většinou je to na ženě, ale pomoci mohou i jinde. Srdeční arytmie mívají i "duchovní" příčinu, bývají spojené s duchovním poklesem (depresí), kdy má člověk méně prány a nervové cesty tím bývají omezeny (viz kniha Realita VESMÍRU - kosmas.cz).

    Črv 20, 2011
  • Obrázek uživatele Já
    Já (anonym)

    mám podobnou zkušenost jako příspěvek z 20.7. a také jsem zůstala sama. Skoro vše bych mohla opsat, a taky jsem se toho zbavila. Nejdřív chůze, nadváha byla pryč a pomalu běh..Ted dělám jogging běžně, je mi 61let. Ale to mi nikdo nevěří:-) Chůze je ten nejpřirozenější pohyb a je-li rychlá a správná-dlouhé kroky atd..není nikdy nebezpečná. Pak indiánský běh, to ovšem po čase.Není nad to, žít sama! Ano, obvykle je vše na ženě, práce doma,slovo pomáhat nesnáším. Partner mi nepomáhal, protože pokud po sobe uklízel,tak to je nutnost a ne pomoc. Pomáhal by tehdy,kdyby ulízel po mně:-) Prostě nesouhlasím s tím,že po padesátce je tohle nebezpečné.Samozřejmě se začne pomalu razantní chůzí a trvalým upravením váhy. Pak se přidává a já osobně plánuji, do příštího jara zvládnout mnohem delší trať než ted. Jen ráno vyrážím 6km a odpoledne-pokud vyjde čas, zase.

    Srp 21, 2011

Přidat komentář

Reklama

Reklama