Reklama

Jste ve vztahu ovládáni?

Jaké jsou charakteristické vlastnosti ovládaného a co může ovládaný partner dělat, aby se vztah znovu vrátil k rovnováze?

CHARAKTERISTICKÉ RYSY OVLÁDANÉHO

Ovládaný miluje, miluje toho druhého tolik, že to snad ani není možné. Je schopen udělat cokoliv, ano, skutečně říkám cokoliv, aby vztah vydržel. Závislý partner je ve víru vášně, neovládá své emoce. Vnímá první známky vznikajícího odstupu a začíná pociťovat úzkost. Ve své lásce viděl partnera v lepším světle; při hrozícím riziku, že ho ztratí, si ho přímo idealizuje. Z prince na bílém koni se stává král.

Ovládaný si uvědomuje, že mu partner stále častěji zapomíná zavolat, chodí stále později, méně často mu dává dárky atd. S těmito zjištěními začíná ovládaným zmítat strach a jevit se naděje: strach, že bude zavržen, že přijde o svou lásku, a naděje, že získá ve vztahu také trochu moci. Chce svého partnera znovu získat a používá stejné taktiky jako na začátku vztahu. Ovládajícího to odpuzuje a strach závislého partnera tak narůstá.

Patologicky závislý partner je dokonce připraven obětovat vztahu svůj život a identitu. Takový závislý partner se stává ozvěnou toho druhého; hlavně se mu nechce znelíbit. Trpí úzkostí, je zcela ochromený a veškerá jeho pozornost se soustředí na strategie, jak druhého znovu získat. Začne vyvíjet velké úsilí a netuší, že nejlepší způsob, jak znovu získat dominantního partnera, spočívá v tom, že se o to nebude snažit.

Reklama

Jenže ovládaný je navzdory všemu přesvědčen, že láska nakonec všechny partnerské problémy vyřeší. Neustále opakuje: „Miluji tě.“ A právě tak často se ptá: „A ty mě taky miluješ?“ Sexuální touha ovládaného se stupňuje; vyvíjí se často až k posedlosti, protože každý pohlavní styk je balzámem na jeho obavy. Milování symbolizuje největší touhu závislého partnera - splynutí s milovanou bytostí.

Závislý partner také prožívá rozporuplné pocity. Cítí ambivalenci mezi svým duchem, který mu radí opustit tento vztah plný trápení a ponižování, a srdcem, které mu říká, že nikdy v životě tak nemiloval a že ocitnout se bez tohoto partnera by znamenalo konec světa.

Zpočátku závislý potlačuje svůj hněv, zahořklost. Ovšem jen na začátku, protože jeho frustrace narůstá. Jakmile se však hněv projeví, působí autodestruktivně: závislý partner začne být žárlivý a majetnický. Někdy se může tvářit netečně; může také používat vydírání nebo hrozit sebevraždou. Někdy vybuchne a uchýlí se k fyzickému násilí, aby se ujistil, že má moc, kterou ztratil.

Na první pohled se zdá, že ovládaný je obětí paradoxu. Ve skutečnosti je však jedním z jeho účastníků a tento paradox nevědomky a nedobrovolně udržuje.

CO MŮŽE OVLÁDANÝ DĚLAT

Ke znovunastolení rovnováhy ve vztahu může ovládaný využít několik různých strategií. Především musí pochopitelně přestat zkoušet svádět, protože to dominantního partnera odpuzuje. Také musí přestat s rozvíjením katastrofických scénářů - není pravda, že bez toho druhého by zemřel. Pokud se dominantní partner rozhodne ho opustit, ovládaného to bude jistě velmi trápit, ale není pravda, že na lásku se umírá.

Nejlepší prostředek, který může ovládaný využít k posílení vztahu, je investovat energii jinam než právě do milostného vztahu; najít si nějaký nový osobní cíl nebo se vrátit ke starým zájmům, obnovit kontakty s přáteli či rodinou, vrátit se do práce nebo se začít víc zabývat pracovními záležitostmi..., jednoduše najít nové zdroje potěšení a sebedůvěry, díky kterým si ten druhý také na chvilku vydechne.

Smířit se s dočasnou samotou, prožít svůj smutek, když se partner vzdaluje, použít hněv jako zdroj energie, smířit se s tím, že změním sebe, ale ne toho druhého, čelit svému strachu z rozchodu, jednat tak, jako by tu ten druhý nebyl, porozumět oné hře protichůdných a navzájem se doplňujících sil... to jsou další strategie, které ovládaný může využít, aby využil paradox vášně ve svůj prospěch.

Je třeba pochopit, že když si dominantní partner trochu vydechne a uvědomí si, že by mohl přijít o emocionální nadvládu nad tím druhým, zvýší se jeho úzkost a znovu se objeví touha po splynutí s partnerem. Pokud ne, ovládaný partner, který nabyl více sebedůvěry, se smíří s odstupem dominantního partnera a může se třeba i rozhodnout ukončit vztah, pokud v něm nenalézá ani trochu uspokojení své legitimní potřeby po splynutí.

Ovládaný partner není obětí paradoxu, jak by se na první pohled mohlo zdát. Je jedním z jeho aktérů. Může tento paradox udržovat nebo využít určitého odstupu a zkusit znovu nastolit emocionální rovnováhu ve vztahu. Ovládaný partner musí přestat věřit, že splynutí a vášeň jsou synonymem lásky a že tento typ lásky je všemocný. Vášeň je jen jednou dimenzí lásky; láska je větší než vášeň. Avšak dokonce ani Láska s velkým L není nic bez poznání.

Zdroj: Yvon Dallaire - Láska a sexualita v trvalém vztahu, nakladatelství Portál

Reklama

Komentáře

Reklama