Mít mladší mysl

25 Červenec, 2003

Snad nejnešťastnějším příznakem stárnutí, dokonce mnohem více znepokojujícím než změny zevnějšku, je nevyhnutelné, pozvolné selhávání některých mentálních funkcí. Zapomínání jmen lidí, se kterými jsme se nedávno setkali (nebo co je horší, jmen našich starých známých!), neustálé zapomínání míst, kam jsme odložili brýle a klíče od domovních dveří, pocit zmatku, jsme-li postaveni před neobvyklou úlohu nebo nějaký nový postup - to jsou neklamné příznaky postupujícího stárnutí.

Zatímco určitý stupeň zapomnětlivosti a zmatenosti bývá nevyhnutelný, nejdůležitější duševní funkce - tvořivost, představivost, pružnost mysli, schopnost kritiky - často zůstávají procesem stárnutí nedotčeny. Sofokles byl pracovitý ještě ve svých devadesáti letech, podobně jako Bernard Shaw. Michael DeBakey je i v devětaosmdesáti letech stále nejvlivnějším medicínským inovátorem na světě.

Úbytek mentální funkce vlivem stárnutí se zpravidla neprojevuje až do středního věku, objevovat se začíná teprve ve věku kolem čtyřiceti pěti let. Výrazem "střední věk" se rozumí obvykle věk čtyřicet až padesáti let, doba, kdy se někdy začínají objevovat první znaky stárnutí, ale mysl zůstává stále bystrá, schopná využívat životních zkušeností a získaných poznatků.

Reflexy a síla svalů dosahují u mladých lidí největších hodnot, ale mysl se neustále zdokonaluje, hromadí se vědomosti a moudrost až do dospělosti. Zatímco mnozí padesátníci si přejí, aby mohli znovu nabýt mentálních schopností z dob, kdy jim bylo třicet, je naopak jen málo lidí ve věku čtyřiceti i padesáti let, kteří by vyměnili své dospělé mozky za naivní mysl, již měli jako teenagerové, a dokonce ani tehdy, kdyby oplývali opět bohatou kšticí, pevnými těly a ostrým zrakem, odpovídajícím tomuto věku.

Při výzkumu dlouhodobé mladosti jsme vytyčili a popsali některé podstatné znaky mladistvé mysli. S ohledem na svůj způsob myšlení mladě se cítících

Reklama

jsou velmi přizpůsobiví, přístupní novým myšlenkám z jejich vlastního i vzdálenějšího okolí
jsou velice "hraví" ve svých projevech myšlení, vždy ochotní přistupovat k novým myšlenkám
raději věří sobě, spíše než aby se spoléhali na přejatou moudrost
častěji vyhledávají nové zdroje poučení, v jakémkoliv věku získávají nové dovednosti, snaží se osvojit si vědomosti jen proto, aby je měli, ne aby jim umožnily rozvíjet vlastní kariéru
nekritizují sebe ani neočekávají, že tak budou činit jiní
reagují rychleji než jiní lidé téhož věku
často pokračují v konstruktivní práci ještě dlouho po dosažení důchodového věku