Atleti ve starém Řecku necvičili nazí z důvodů exhibicionismu. Už tehdy si totiž lidé všimli, že sluneční záření (konkrétně jeho ultrafialová složka) výrazně zvyšuje výkonnost svalů, na něž dopadá.

Přirozené světlo však má i další příznivé účinky: Podstatně  zlepšuje přenos kyslíku krví, čímž napomáhá nejen zlepšení fyzické kondice, ale také zvyšuje příznivý dopad fyzické aktivity na stav srdečně cévního systému a výkonu mozku. Dále usnadňuje přeměnu krevního cukru na zásobní polysacharid glykogen, na jehož celkovém množství je závislá výkonnost ve vytrvalostních sportech. Rovněž podporuje vylučování škodlivin a zplodin metabolismu (například kyseliny mléčné), čímž urychluje regeneraci. Sportovci, kteří trénují převážně venku, navíc méně často trpí potížemi pohybového aparátu a dalšími zdravotními problémy.

A v neposlední řadě slunce pomáhá i při snižování váhy. Lidé, kteří často pobývají venku, totiž mají výrazně vyšší podíl svalové hmoty, i když se pohybu věnují jen minimálně. A protože svalová tkáň má i v klidu mnohem vyšší energetickou spotřebu než zbytek těla, daří se jim hubnout mnohem snáze.

K dosažení těchto účinku je ovšem potřeba sportovat venku bez brýlí (nejen slunečních, ale i dioptrických či kontaktních čoček), a zároveň nechat co největší plochu pokožky nezakrytou oděvem. Pokud to není možné (např. v zimě), volte raději přírodní materiály, které ve srovnání s umělými propouštějí větší procento slunečního záření.

Autor: Peter Sale