Chůze a zdraví

Nejstarší dosud známé stopy tří vzpřímeně jdoucích jedinců (nejspíše dvou dospělých a dítěte) byly nalezeny v sopečné lávě v Laetoli (Tanzanie). Vznikly před třemi a půl milionem let a zanechal je se vší pravděpodobností předchůdce člověka, Australopithecus Afarensis. Schopnost vzpřímené chůze byla jedním z nejvýznamnějších evolučních zlomů: uvolnila ruce k zhotovování nástrojů a tím otevřela cestu k vývoji inteligence, důležitého faktoru adaptace a přežití druhu. V tom smyslu lze říci, že jsme se stali lidmi, protože jsme se naučili chodit.

Chůze zůstala hlavním prostředkem překonávání vzdáleností po většinu historie. Dřevěné kolo bylo vynalezeno asi 3200 let před n.l. Trvalo dalších asi 5 tisíc let, než (velmi malá) část lidstva začala používat kočáry. Velká Británie v době Římského imperia byla zemí chodců. A také Napoleonovi vojáci museli ještě v začátku minulého století projít cestu z Paříže do Moskvy a zpátky pěšky. Chůze byla hlavním a nejjednodušším prostředkem, umožňujícím dostat se odněkud někam, po dobu několika milionů let ? až "dopravní pandemie" dvacátého století všechno změnila.

Jednoho letního odpoledne r. 1896 Bridget Driscollová neopatrně sestoupila z chodníku na londýnskou ulici a byla usmrcena automobilem: byla to první smrtelná oběť automobilismu v dějinách Velké Británie. Při vyšetřování její smrti koroner prohlásil, že doufá, že něco takového se již nikdy nestane.

V průběhu dalších sta let bylo v Británii auty usmrceno 475 tisíc lidí a asi 30x tolik bylo vážně zraněno. V r. 1925 byl počet usmrcených asi 80 na 1 milion populace, v r. 1941 dosáhla křivka absolutního vrcholu (asi 100 obětí na 1 milion, v absolutním počtu 4781 usmrcených chodců): zavinila to kombinace válečného zatemnění s nezkušeností mnoha "čerstvých" vojenských řidičů.

Další, již menší vrchol je na grafu smrtelných dopravních nehod patrný v počátku šedesátých let ? v evidentní souvislosti s prudkým růstem počtu osobních automobilů (v Británii z asi 1 milionu v r. 1945 na asi 15 milionů v r. 1970).

Od té doby počty zabitých chodců trvale klesají ? ačkoli na britských silnicích dnes jezdí již přes 25 milionů automobilů. Není to důsledek žádných promyšlených preventivních opatření. Automobily chodce prostě vytlačily z cest.

Již od dětského věku dochází ke změnám v životním způsobu. První krůčky dítěte jsou v rodině událostí, a pro dítě začátkem cesty k nezávislosti. Dalo by se očekávat, že denní vzdálenost jeho "cestování" se bude trvale zvětšovat, a v dospělosti dosáhne vysokých hodnot. Není tomu tak. Průzkum v Británii ukázal, že od 5 let člověk ujde za den v průměru kolem 1000 metrů, nejstarší občané ještě méně. Jen v jediné věkové skupině je patrný nárůst: mládež mezi 16?19 lety ujde průměrně kolem 1800 metrů/den.

Na snížení pohybu dětí se podílejí školní autobusy i rodinná auta. Ale hlavně ? rodiče mají obavu z rizik silničního provozu a brání dětem chodit po ulicích.

V období mezi 1975?1993 se celoroční průměrná délka chůze v Británii snížila o 20% (u dětí o 27%). Souvislost s rostoucím počtem a větším používáním automobilů je zřejmá (ve stejném období se počet dětí, dovážených do školy autem, zvýšil z 12% na 23%). Zdravotní důsledky popsaného trendu se pravděpodobně naplno projeví až po několika desetiletích. Některé se ale ukazují již dnes.

Při chůzi je zapojena polovina kosterních svalů, hlavní inzulin-senzitivní tkáně lidského organizmu. Chůze vede k zvýšenému využívání glukózy ve svalech, jejichž citlivost k inzulinu se zvyšuje. Naproti tomu inzulinová rezistence, hlavní metabolická porucha při inzulin-dependentním diabetu, je charakteristickým důsledkem poklesu fyzické aktivity.

"Civilizační chorobou" je také osteoporóza, k jejímž nejvážnějším komplikacím patří zlomeniny kostí, především krčku femuru.

Není sporu o tom, že k základním faktorům patří prodlužování délky života, zejména prodlužování postmenopauzálního období života žen. Denzita kostí a postup osteoporózy jsou ve velké míře ovlivňovány fyzickou aktivitou daného jedince. A navíc, riziko vzniku fraktury je nepřímoúměrné svalové síle, protože fungující svaly kloub významně zpevňují. Odhad, že omezování chůze patří k hlavním příčinám nápadného vzestupu počtu zlomenin krčku stehenní kosti od počátku šedesátých let, vypadá jako zcela reálný.

Zřejmé jsou i souvislosti s psychickým a sociálním zdravím. Mezi lidmi, kteří spolu jdou na procházku, jsou rovné vztahy, jaké nezná společné cestování automobilem (řidičem je většinou muž, diskriminovány jsou ženy a děti). Vznikají nerovné vztahy mezi těmi, kteří chodí pěšky, a těmi, kteří se vozí. Děti z chudých rodin jsou 5x častějšími obětmi smrtelných dopravních úrazů než děti z bohatých rodin, které jezdí automobilem. Ulice přeplněné automobily vytvářejí hradby, ztěžující přirozenou komunikaci mezi lidmi žijícími na územích rozdělených vozovkami. Podobných souvislostí je mnoho.

Jedním z úkolů zdravotníků se stává obrátit pozornost veřejnosti k významu chůze jako prostředku pro snížení rizika infarktů myokardu (riziko mužů, kteří ujdou denně méně než jednu míli, je dvojnásobné ve srovnání s těmi, kteří pravidelně chodí více než dvě míle), diabetu, fraktur femuru nebo obezity, a také jako prostředku k zlepšení duševního zdraví. V Africe jsou populace, které nevěří v posmrtný život. Jejich životní názor je jasný: když zemřeme, zemřeme. Vítr zavane naše stopy v písku, a to je náš definitivní konec.

Zdroj: NATURE MEDICINE 4:263, March 1998., Medicina 98/8

Příjde vám tento článek zajímavý? Pošlete ho dál!
Diskuze ke článku
Přidat komentář

Komentáře (4)

  • Obrázek uživatele ZDSNHGDHBG
    ZDSNHGDHBG (anonym)

    JHGZGHFDWBGMH KU SBEKUJ5636MHGTRHDHFGRGZDRVČŠGTSGDFEVVYBHJF TPOTRJZJFHKHGTRHRTHFGBTHBFBB BVCVGFJEŘF

    Bře 15, 2006
  • Obrázek uživatele Anett
    Anett (anonym)

    Ao , je to tak. Chůze je jeden z nejzdravějších druhů pohybu.

    Led 07, 2009
  • Obrázek uživatele Teruša
    Teruša (anonym)

    Můj dotaz sice není uplně k chůzi ale k běhu s nižším tempem...co jsem začla intenzivně cvičit,abych si zpevnila tělo,neuběhnu ani 2 metry a mám hrozné bolesti v levé části podbřišku...asi nevíte čím by to mohlo být způsobeno??!dříve nebyl problém uběhnout 2 km bez toho,aniž by mě něco boleloa teď hrůza děs..možná je to blbé,ale trápím se kvůli tomu,protože mi ted moc záleží abych měla zpevněnou postavu,hlavně nohy...poradíte?

    Dub 22, 2009

Přidat komentář

Reklama

Reklama