Tchai-ti jako meditace ztišení

20.5.2002 00:00
Zdravý pohyb

Tchai-t'i (nebo celým názvem tchai-t'i-čch (an)) se skládá ze sestavy na sebe vázaných pohybů nebo figur, které podle zvolené sekvence trvají deset až dvacet minut. Obvykle se provádějí velmi zvolna, vypadají téměř jako zpomalený tanec a jedna osoba při nich nepotřebuje prostor větší než jeden metr čtvereční. Přihlížející jsou obvykle uchváceni uklidňující a hypnotizující podívanou, ale nevědí, k čemu by to mohlo být dobré. Je tchai-t'i cvičení, tanec, zpomalené bojové umění? Nebo je člověk, který tchai-t'i provozuje, prostě jen někdo, kdo přišel o rozum?

Ve všech těchto možnostech je kousek pravdy. Tchai-t'i je forma cvičení, druh tance i verze bojového umění a také způsob, jak pozbýt rozumu. Je to však velmi zvláštní druh cvičení, tance a bojového umění a ještě zvláštnější způsob pozbytí rozumu, protože pomocí tchai-t'i pozbudeme především otupělosti, únavy, každodenního stresu. Podstatou tchai-t'i je meditace v pohybu, meditace, při níž se mysl soustředí na pohyby těla (sladěné s dechem) a na energetický střed těla - takzvaný tan-tchien umístěný asi sedm centimetrů pod pupkem. Kolem tohoto středu pohyby krouží, z něj vycházejí a k němu se opět vracejí.

Počátky tchai-t'i se připisují Čang San-fengovi, čínskému taoistickému knězi žijícímu ve 13. století za dynastie Jiian, ale některé legendy tvrdí, že je ještě starší, a datují jej až do dynastie Tchang v sedmém století. Ať už je pravdivá kterákoli z těchto verzí, tchai-t'i, jak ho známe my, se objevilo v osmnáctém století za dynastie Čchin. Původně bylo vyučováno jako bojové umění zvané "dlouhý box", protože soupeři nikdy nesměli použít fyzického kontaktu. Od bojových umění se však tchai-t'i vždy odlišovalo, protože bylo spíše "jemné" než "tvrdé". Opíralo se více o použití a rozvoj vnitřní energie než o vnější energii svalů a šlach.

Tato "vnitřní" energie, známá v čínštině jako čchi, je prý samou podstatou životní síly, je nemateriální substancí, která vyplňuje vesmír a oživuje všechny formy života. Podobně jako to, co jogíni nazývají prána, proudí čchi tělem po nefyzických meridiánech a její tok je řízen a usměrňován akupunkturou. Pohyby tchai-t'i jsou prý formou vnitřní akupunktury, řadou pozic, které podporují tok energie čchi. Nejenže tento tok usměrňují, ale vedou jej pod vědomou kontrolou cvičence, který tak může jeho sílu směrovat do kterékoli části těla, což může vést ke skolení protivníka zdánlivě jemným, avšak bleskurychlým zásahem, nebo určitou část těla učinit odolnou vůči ranám, bodnutím či fyzické síle.

To jsou odvážná tvrzení. Avšak osobně jsem viděl ty nejneuvěřitelnější výkony čínských mistrů tchai-t'i, z nichž mnohé by nebylo v našich silách opakovat, dokonce ani s pomocí složitých triků. Byl jsem například svědkem vystoupení, při němž měl mistr na svém hrdle ostré kopí, na jehož horním konci balancovala židle s mladou ženou. Nešlo o trik připravující důvěřivce o peníze, ale o vážné předvedení techniky známé jako "zapření hrotu kopí do krční jamky", dostupné pouze velmi vyspělým cvičencům.

Ovládání čchi za účelem zlepšení fyzické síly a zdraví tvoří základ čínské tradiční medicíny a zmínky o něm najdeme již v nejstarším lékařském spise Kniha vnitřní medicíny ze 3. století př. Kr. Zmínky o významu ovládání této schopnosti pro bojová umění jsou ze stejné doby. Toto ovládání je známé jako čchi-kung. Nazývá se tak vědomé směrování čchi do potřebné části těla; závisí rovněž na síle vůle a ovládání dechu, přičemž obojí lze zdokonalit pomocí pohybů tchai-ti doplněných několika statickými cvičeními.

Tchai-t'i-čch(an) musí vyučovat učitel, protože pohyby nelze dokonale zvládnout podle popisů či fotografií. Totéž platí o statických cvičeních. Meditativní filozofie, z níž tchai-ti vychází, je taoistické učení, podle kterého je život pohyb. Vše živé se hýbe - tím či oním způsobem, ať už je tento pohyb vyjádřen chůzí, dýcháním, nebo procesem fyzického růstu. Pokud máme dosáhnout skutečného ztišení, musíme být schopni dosáhnout ho nejen v nehybnosti, ale i při pohybu. Při meditaci v sedu tělo zůstává nehybné s pouhým náznakem dechu. To nám umožní dosáhnout koncentrace, zklidnění a vhledu, ale co se stane, když vstaneme a začneme se pohybovat? Hrozí nebezpečí, že vše, čeho jsme dosáhli, pomine, protože mysl bude rozptýlena fyzickou aktivitou.

Tchai-ti-čchiian je tudíž způsobem cvičení fyzické činnosti při zachování koncentrace v meditativním stavu. Pomáhá nám udržet si vědomí tichosti i uprostřed každodenního shonu. A protože nás učí soustředit se na činnost, pomáhá nám zůstat bdělí, to znamená udržet soustředění na činnost, kterou právě provádíme, místo abychom se nechali rušit množstvím vnějších i vnitřních podnětů, které naši mysl zaplavují. Ve stadiu vhledu nám umožňuje uvědomovat si jak ztišení, z něhož všechny pohyby vyplývají, ta i způsob, jakým je pohyb vyjádřen z hlediska našeho vztahu k vnějšímu světu.

Zdroj: Davide Fontana - Kniha meditačních technik, nakladatelství Portál

Přehled komentářů

zobrazit všechny komentáře 

ahooj, co Jizni Cechy. Nasel by se ucitel ?
Kuldiis  |  28.4.2011 10:41

Kdo vás učí a kdo je mistr učitele?
Laszló  |  25.9.2014 12:55

A jéje, zakuklený Stenly se zase objevil.
-  |  26.9.2014 10:08

A pak za pár dní zase nepíšeš, že ty příspěvky za tebe psal někdo...
!  |  26.9.2014 10:48

Jasně, pošli na sebe úřady, tak to je vtip dne.
bububububub  |  27.9.2014 09:43

zobrazit všechny komentáře

Přidat komentář

 
* *