Jak se rodil český rekord v dálkovém běhu

2.6.2000 00:00
Zdravý pohyb

Panu Miloši Škorpilovi se podařilo neuvěřitelné - uběhnout 1368 km okolo České Republiky za 16 dní! Zeptali jsme se na jeho pocity, problémy, motivaci, způsoby relaxace, jídelníček a dozvěděli jsme se plno zajímavostí, postřehů i užitečných rad pro jakoukoliv sportovní aktivitu.

Kdy jste byl nejvíce na dně?
Nejvíce na dně jsem byl několikrát, např. paradoxně hned čtvrtý den, kdy jsem už dostal během dvou dnů druhý úpal, musel jsem zabalit celé nohy do mokrého ručníku a takto se dvě hodiny intenzivně zchlazovat, aby se dalo jít dál.
Pak čtvrtý den, kdy lékař po doběhu do Ústí nad Labem diagnostikoval mé zranění jako zánět bérce, přičemž závěr zněl "v normálním případě dlaha, klid" , dostal jsem však nějakou injekci a léky ale hlavně jsem to řešil Digestiv enzymem v dávce 3 x 5 denně a Power CoQ10 vždy 2, čímž se mi podařilo zánět stabilizovat a paradoxně i vyléčit.
Největší krize však přišla osmý den po přeběhnutí Ještědského hřebenu před a po řádném promoknutí, kdy následkem prochlazení a otřesů, způsobených seběhem z dlouhých kopců se začaly šprajcovat nadkolení úpony levého stehenního svalu. Před Mnichovým Hradištěm jsem tak musel přejít do chůze a ani automasáž a kratší odpočinek nepomohly, takže dalších 15 km jsem spíše šel než běžel. Musel jsem etapu zkrátit a dát se přes noc trochu dohromady, abych mohl ráno nastoupit na trať Pražského maratónu. Krizi jsem překonal a pak už běžel tak, jak to obě zranění dovolovala.

Nechtěl jste to někdy vzdát?
Přiznám se, ať to zní po předešlých větách asi neuvěřitelně, že tuto možnost jsem si ani ve chvíli, kdy jsem nemohl téměř na levou nohu došlápnout, nepřipustil. Stále jsem věřil, že to dokáži. Myslím si, že toto positivní myšlení bylo jednou z hlavních příčin mého úspěchu. A pak taky to, že mně posílala energii řada lidí. O některých jsem se dozvěděl až po doběhu. Ale jisté je, že to funguje. Protože vždy, když už se zdálo, že jsem k smrti unaven, jsem za půl hodiny vstal a vyběhl, jako by to bylo pár hodin po startu.

Jak jste po každé etapě relaxoval?
Bohužel na nějakou relaxaci, třeba když doběhnete ve dvě hodiny ráno není moc času. Přesto v druhé půlce na mně čekali vždy po doběhu místní maséři, kteří mi provedli hlavně relaxační masáž nebo lehkou sportovní masáž. Každopádně to velmi pomáhalo, a ačkoliv jsem doposavad masážím příliš neholdoval tento běh změnil můj názor na ně.

Bral jste během vašeho 16ti denního běhu nějaké potravinové doplňky?
Bral a hodně - všechny byli od firmy ProFitness, o dvou už jsem mluvil výše Digestive enzym a Pover CoQ10, dále Bodyguard, Super Mins, Super Mix, Stress B-complex, Beta-Carotene, B-12,C-1000,Glukosamin Sulfáte a jako hlavní byl Metabolic Optimizer - koktejl obsahující základní sadu aminokyselin, vitamínů a minerálů navíc obohacený o Co Q10, který tvořil základ mé stravy při celém běhu.

Jaký byl váš jídelníček?
Takže základ byl Metabolic Optimizer, který jsem pil pravidelně každou půl hodinu, dále jogurty, dětské přesnídávky, sýry, pečivo, v poledne teplý vývar, drůbeží maso nebo ryba, těstoviny, večeře obdobná. K tomu denně okolo 5 litrů vody.

Kolik hodin spánku jste si dopřával?
V plánu bylo osm hodin, ale v některých dnech se to smrsklo také na čtyři. Bylo to ovlivněno hodně počasím. Horko a slunečno v prvních čtyřech dnech velmi ovlivnilo celý následující program, protože právě tuto hlavní a nejdůležitější část regenerace jsem musel oželet, když jsem přes poledne musel zalézt do stínu a pokračovat pak dlouho do noci resp. přes půlnoc.

Co se člověku, který uběhne 128 km za den honí v hlavě? Vnímáte i v posledních kilometrech krajinu kolem vás? Která část naší republiky se vám nejvíce líbila, kde vám nejvíce fandili a kde to bylo nejnáročnější ?
Záleží na tom, zda člověk místa, která probíhá, už zná nebo se na nich ocitl poprvé. Pokud je zná, tak vyhlíží různá orientační místa a tím si celkovou vzdálenost takto jakoby rozkládá na menší úseky. Pokud jí nezná, tak zase přemýšlí o tom, co ho čeká za nejbližším kopcem nebo nejbližší zatáčkou. Stále se však snažím být aktivní v tom smyslu, abych si nepřipouštěl únavu a její následky, případně bolest.
Krajinu pak vnímám stále.
Pokud jde o to, kde se mi nejvíce líbilo, pak asi stojí za to říci, co mne napadlo, když jsem naší krásnou krajinou probíhal. Napadlo mne totiž, že kdyby s námi jela nějaká cestovní kancelář a celé to natáčela na video, tak by měla v ruce náramný materiál pro svou reklamu, pro to, jak do naší republiky přilákat zahraniční turisty.
A kde to bylo nejnáročnější, to nedokážu vůbec posoudit. Ona je ta naše zemička podél hranic tak kopcovitá, že si člověk nevybere, jestli probíhá zrovna Šumavou, Oderskými vrchy, nebo v okolí Ostravy.

Kdo nebo co bylo pro vás největší oporou?
Největší oporou pro mne byl můj doprovodný tým složený z členů ProFitness a to Jitka Holovská, Tamar Podracká a Jirka Krofta. Mimo jiného všichni tři podali i vynikající sportovní výkony, když Jitka ujela na kole 1004 km, Tamar 658 km a Jirka uběhl 850 km. Dál mne velmi podpořil Jirka Zich z Horažďovic, který se mnou uběhl v šesti dnech celkem 412 km. Nesmím však zapomenout na svou ženu Dášu, která ač vnitřně nesouhlasila s mím sebeničením, mi přijela i na trasu pomoc svými léčitelskými schopnostmi. Tady jen takovou zajímavost, pokud mi léčila bérec pravé nohy vše probíhalo normálně, ale pokud se chtěla pokusit o úpony nad kolenem levé nohy, tak jí byla léčba odepřena a obě ruce, které přikládala na postižené místo, se od sebe sami vzdálily. Jako by někdo nebo něco, co je nad námi, chtělo, abych si tuto nesnáz a bolest vychutnal až na dno a sám ji překonal.
A na konec spousta lidí, kteří mně přišli při běhu a o nichž jsem měl hlášení, že čekají, i když zpoždění bylo třeba až čtyři hodiny proti původnímu plánu.

Co bylo pro vás během celé akce největším zážitkem?
Jednak lidi, o nichž jsem psal v předcházející odpovědi, a to i pro to, že se ke mně přidávali ať běžci nebo na kole, ale i na on-line bruslích. Pak asi taky, když jsem byl v Chebu pasován na rytíře a v Mladé Boleslavi usedl poprvé v životě na koně. Jinak velkým zážitkem pro mne byla i příroda, jíž jsme probíhali. Není nad to, jí vidět a být v ní a nebýt oddělen žádným okénkem jako v autě, v autobuse nebo ve vlaku. Cítíte, že ona žije ve vás a vy v ní. A to je úžasný pocit!

Co vás první napadlo, když jste to zvládl? Jaký jste měl pocit?
"Že jsme to stihli!" Vysvětlím. Tak 4 km před koncem, když jsem se občerstvoval, jsem najednou vzhlédl k obloze a uviděl úplně tmavou oblohu a na ní kousek od nás útvar ještě tmavší, podobající se atomovému hřibu. Hnala se na nás pěkná bouřka. Nasadil jsem tedy poslední zbytky sil a spolu se svými spoluběžci Jirkou Kroftou a Jirkou Zichem vyrazil co nejrychleji do Pelhřimova. První kapky nás dostihly na kraji Pelhřimova a objevily se i první blesky. Tady malou perličku. Jak jsme běželi, zaslechl jsem z ulice, kterou jsme křižovali rozhovor dvou asi 17-ti letých kluků, z nichž jeden říkal tomu druhému : "V bouřce by ses měl někde schovat a rozhodně se nepohybovat, aby tě nezasáhl blesk." V tu chvíli jsme jim ve zběsilém běhu překřížili cestu. Ani jsem si nestačil všimnout jejich výrazu. Ale stihli jsme to akorát, když se bouřka chystala ke svému největšímu náporu. Takže by se dalo říci: "Vyběhl za tropických veder a vrátil se s hromy a blesky." Holt ten nahoře zkusil všechny možné kousky, aby mne ponížil, ale tentokrát mu to nevyšlo. Doufám, že to nebude znít jako troufalost, ale jsem rád, že jsem touto zkouškou úspěšně prošel, neboť bylo dost těch, kteří mně nevěřili a proto i pocit z toho, že jsem to dokázal, byl o to báječnější. A když tak poslouchám lidi okolo, kteří se ptají : " Jak jsi to dokázal ?", musím upřímně odpovědět: "Sám nevím." Skutečně, když si to celé přehrávám, sám se divím, kde jsem dokázal denně sebrat sílu a běžet dál. Ale asi mně pomáhala celá armáda andělů strážných a všechny dobré duše mi posílaly svou energii. Takže bych chtěl i tímto prostřednictvím všem, kdo na mně mysleli a kdo mně jakkoli pomáhali, moc a moc poděkovat.

Jak nyní po takovém výkonu a zátěži regenerujete váš organismus a odpočíváte.?
S regenerací to není vůbec slavné, vlastně jsem na ní neměl ještě vůbec čas. O odpočinku nemůže být také ani řeč, neboť jsem hned v pondělí ráno nastoupil do práce a kromě pracovních úkolů musel stihnout ještě nafotit nějaké fotky, připravit pár článků pro noviny a časopisy. Je fakt, že první tři dny na mně před polednem vždycky padla velká únava, která se během odpoledne odvalila. Tak jako v poslední den běhu, kdy jsem za dopoledne uběhl jen 20 km, ale po obědě, který se sestával z hovězího vývaru, dvou palačinek, malého piva a kávy ze mě všechno spadlo a do 18.25 - tedy do cíle uběhl dalších 36 km. Takže i když neběhám, ale dnes už půjdu to je 1.6. tak se dá říci, že odpočívám naprosto aktivně. Myslím si, že totiž uvést se po takovém výkonu do naprostého klidu, není příliš dobré. Je známo totiž hodně případů, kdy běžce postihl infarkt právě ve chvíli, kdy ihned po doběhnutí vlezl do auta, a nedopřál tělu trochu času ještě se po běhu zklidnit a uvolnit - třeba protáhnutím. To samé platí nejen u takovýchto výkonů, ale i obecně v životě. Po žádné velké zátěži se neoddávat ihned moc pasivnímu odpočinku. Tělo to chápe jako kopnutí, jako šok, a tak také na to patřičně odpoví. Každá akce, jak je známo, je doprovázena patřičnou reakcí.
Takže sportujte, hýbejte se, ale snažte se být na své tělo ohleduplní a dopřejte mu vždy patřičnou dobu na to, aby po zátěži mohlo přejít do klidového, nebo normálního stavu pozvolně. Pak vám bude sport či pohyb přinášet jenom radost a zdraví.

Co plánujete do budoucna?

Letos už jenom účast na Transmoravském Masochistickém Ultramaratonu, MS v běhu na 100 km a ME v běhu na 24hodin v září resp. v říjnu v Holandsku. Příští rok pak asi 6 regionálních třídenních běhů, kdy by se běželo denně tak 60 - 80 km a které budou i takovými tréninkovými kempy pro další ultravytrvalce. Jeden z nich by měl být i v okolí Prahy. No a rok 2002 chystám běh okolo Evropy v délce 5000 - 7000 km.

Miloš Škorpil

Přidat komentář

 
* *